Jak scrapovaly naše prababičky - 1.díl

Myslíte si, že scrapbooking v České republice je záležitostí posledních 10-15 let a přišel k nám ze Spojených států amerických? Ano, ve Spojených státech amerických byl v 70. letech 20. století definován jako svébytná výtvarná disciplína. 

Již od pradávna  měli ale lidé potřebu zaznamenávat svoje prožitky.  V období renesance se rozšířilo psaní osobních a cestovních deníků. V osvícenství se změnilo spektrum pisatelů deníků,  deníky si začaly vést i ženy, nejprve z vyšších společenských vrstev,  později napříč všemi vrstvami. 






V 19. století  se vznikem fotografie přibyly k deníkům fotoalba, knihy výstřižků,  tiskly se diáře. Do dnešních dnů dochované deníky a další tzv. prameny osobní povahy, většinou vzniklé ve šlechtickém prostředí,  jsou dnes uloženy ve státních oblastních a některých specializovaných archivech v České republice. 

My se v této sérii příspěvků podíváme na fondy Moravského zemského archivu v Brně a postupně si představíme jednotlivé typy  pramenů osobní povahy, které mohou být inspirativní a zajímavé pro současné scrapařky. 

Protože většina z nás se ke scrapbookingu dostala přes tvorbu fotoalb a deníků pro svoje děti, jako první si představíme deník matky pro svoje dítě. Konkrétně půjde o deník Eleonory Heleny hraběnky Sylva-Tarouccové, vedený v letech 1920-1935 její matkou Eleonorou, rozenou hraběnkou z Hoyos. (Moravský zemský archiv v Brně, G 445 Rodinný archiv Sylva-Taroucců, karton číslo 115, inventární číslo 410). Sylva – Taroucca je šlechtický rod původem z Portugalska, který se dostal v 18. století na Moravu, kde koupil panství Čechy pod Kosířem, v 19. století přibyly pod jejich správu panství Průhonice a Žernoseky v Čechách. Rod Sylva Taroucců měl vždy blízko k umění, v letech 1849-1871 na jejich zámku v Čechách pod Kosířem často pobýval malíř Josef Mánes. 

Nyní se už konečně podívejme na to, jak scrapovaly naše prababičky.

Deník má lepenkové desky potažené látkou s barevným tapetových vzorem.

 Na titulní stránce jsou informace o narození a křtu Eleonory Heleny.

  

Již v roce 1920 si matky vedly záznamy, jak přibývá jejich dítě na váze a délce.

Seznam vánočních dárků malé Eleonory Heleny, samozřejmě vedly panenky, oblečení a obrázkové knihy.

Fotografie Eleonory Heleny s chůvou.

   

Již tehdy oblíbené papírové vystřihovací panenky.

Fotografie z cesty do Benátek a dobové umělecké využití „pravého písku z ostrova Lido“

Koláž fotografií z oslav zlaté svatby v Čechách pod Kosířem.

Fotografie, pohlednice a vstupenka z výletu na propast Macochu a jeskyni ve Sloupu.

Vánoční pohlednice z roku 1933 a záznam o zkrácení vlasů.

  

Školní vysvědčení uvedené opicí škrábající se na hlavě.

Fotografie a vstupenky z lyžování v Gottesgabu, tenkrát měli alespoň hodně sněhu.

Účtenky, lístek do kina, jízdenka do vlaku, to vše se používalo již dříve při scrapování.

Tak co, jak se vám líbí dílo staré téměř 100 let?  Nemáte pocit, že některé věci se vůbec nezměnily? A co říkáte na výtvarnou úroveň deníku?

Děkuji za přečtení a těším se na vaše postřehy.

Míša Růžičková 

-------------
Něco málo o Míše:

Jmenuji se Míša a jsem především maminkou pětiletého syna. Když bylo synovi půl roku, náhodou jsem na internetu objevila scrapbooking a hned jsem mu propadla. Práce s krásnými papíry, zaznamenávání údajů, jak můj syn prospívá, co nového umí, hned jsem se v tom našla. Určitě to souvisí i s tím, že v profesním životě jsem vystudovaná historička a archivářka a už dvanáct let pracuji v Moravském zemském archivu v Brně. I v práci jsem obklopená papíry, které jsou krásné zase jiným způsobem a náplní mé práce je vyhledávání a analýza nejrůznějších historických záznamů. A protože mám to štěstí, že v práci pracuji přímo s osobními fondy a šlechtickými rodinnými fondy, které obsahují různé vizuálně zajímavé dokumenty, vznikla tato série příspěvků, ve které se chci i s vámi o tyto skvosty podělit a ukázat vám, že spousta věcí se dělala už před sto lety.